04/2011

Týden v pohybu, aneb MOV in!

Vydáno dne 09. 09. 2011 (1769 přečtení)
Evropský tensingový festival 2011

1993 – Dobelmühle, 1995 – Haugesund, 1997 – Kiskörös, 1999 – Litomyšl, 2006 Arhus, 2011 – Ziegenhein. I takto by se dala v kostce sepsat historie Evropských Ten Singových festivalů. Letošní šestý se konal v malém městečku mezi Kasselem a Frankfurtem.


Již při příjezdu bylo jasné, že toto místo patří Ymce a Ten Singu. Na ulicích vlály vlajky s logem festivalu a vlajky německé Ymky. Na každém sloupu byl banner, pěší cesty lemovaly šipky ke školám, k festivalovému městečku. Ulicí se potulovalo na 2 200 mladých lidí s visačkou na krku a na mnohých obchodech byla samolepka s logem festivalu (prý zde měli účastníci slevu). Město prostě žilo Ten Singem.

A jednoznačně všichni tensigáři žili festivalem. Areál určený pro trhy evokující čínské městečko byl naplněný až po okraj. Koncerty téměř 60 tensigových skupin, workshopy, jam stage, volejbal, frisbee, indiaka, kaple, chillout stan, talkshow, nafukovací atrakce, taneční stan a mnoho dalších možností bylo každý den k dispozici od 11 do 18 hodin. Každý si mohl vybrat zda se zapojí, či jen tak bude korzovat nebo odpočívat s přáteli. Nad rámec nabízených aktivit bylo běžné, že si mnohé skupiny, ať těch kteří se znali a přijeli spolu, nebo šlo o nově vybudovaná přátelství, vytvářeli vlastní program. Ať už to byly hry, tance, zpěv, výroba roztodivných věcí, vše účastníci pojímali s nadšením a kreativitou, jak se na správné tensigáře patří.

Přes širokou paletu alternativních programů byl kladen i důraz na programy společné. A tedy na hlavním podiu probíhalo ranní Singspirationa (o něm více později), které mělo za cíl lidi probrat po snídani, pobavit, a naladit je na biblický impuls dne. Dále Morning show, které bylo pásmem písní a právě zamyšlení nad tématem dne (variace na motto celého festivalu) a také večerní program.

Ten nabídl například koncert Ten Singu Norsko, párty k oslavě 25 let Ten Singu v Německu, United colors of ten Sing – tedy prezentaci jednotlivých 19 států zastoupených na festivale, či chválící noc, kdy si každý mohl vybrat z nabídky 5 různých pojetí bohoslužby či meditace. Jeden den byl věnován programu mimo festivalový areál. Přes lákavé možnosti plavání, výletů, skanzenu, létání na větroni, jízdě na kanoích a dalších, jsem se rozhodl navštívit továrnu na výrobu Volkswagenů. Téměř mužská výprava (byla s námi jedna žena) prošla velké výrobní haly a mimo jiné jsme se dozvěděli, že koncert VW vyrobí na světě denně 16 tisíc automobilů. Docela dost, co? No a jak jsem se kochal novými Volkswageny a jejich komponenty (převodovkami), tak jsem asi urazil své auto a po návratu z Německa zjistil, že můj starší Volkswagen přestal jezdit…. právě kvůli rozbité převodovce.

Celého festivalu se zúčastnilo 60 Čechů. Převážná většina z nich byla součástí výpravy letošního československého Ten Singového tábora, kde nacvičili koncertní program a tedy je čekalo i společné vystoupení zde na festivale. A to v rámci večerního programu – late night, což s podařilo jen 8 skupinám. Náš Ten Sing si to ale zasloužil. Více než hodinu dlouhá show, kdy z podia sršela energie, zářily úsměvy a bylo vidět, že každého to baví a dává do toho vše, nadchla velký počet diváků.

Ani bych nespočítal, kolik „starých“ tensingářů a dlouholetých vedoucích napříč Evropou, které pamatuji ještě ze své tensingové kariéry, mi řeklo, že „ten váš českej Ten Sing byl nejlepší“. A to je jen jedna část toho, čím česká výprava přispěla k programu. Majda, Vlaďka, Piri s československou kapelou rozjížděly každý den festival při shora zmíněném singspiration. Ač se jednalo o ranní program, bylo vždycky (dobře, ne hned na začátku :-) plno. Smršť písní, společného tance a seznamovacích her (pro 2 000 lidí!) se na nás valila z podia.

Dalším místem, které bylo s Čechy nedílně spjato byl taneční stan. Na jeho dramaturgii se podíleli nejen ti, kteří byli na táboře, ale přijely díky němu i další účastnice z Čech. Každý den, především večer, byl věnován jinému hudebnímu stylu. Nechyběly ani převleky hlavních aktérek a každý večer se takto bavilo několik stovek lidí.

Nelze zapomenout ani na to, že český zástupce – Štěpán Černý byl součástí hlavního přípravného týmu. Prostě a jednoduše, bez českých tensigářů by festival nebyl tím, čím byl. Jako odrostlý tensingář, kterému prošli rukama ještě někteří současní vedoucí, jsem se dmul pýchou, jak jsou ti naši tensingáři schopní, jak jsou nedílnou součástí evropského tensingového hnutí a jak semínko, které bylo zasazeno na začátku 90. let přináší ovoce, roste a je téměř tak dokonalé, jako norské, které jsme my jako mladí obdivovali.

A závěrem ještě jeden výrazný dojem. Německá organizace festivalu byla precizní a typicky Německá :-). Zákaz chození naboso, abychom náhodou nešlápli na vosu, před každým nástupem na podium školení, co vše se nám tam může stát, při náznaku deště bylo třeba vypnout vše co mělo napájení na elektřinu apod. Na druhou stranu považuji za výborné, že všech 2 200 lidí jedlo z porcelánových talířů s normálním příborem a pilo z hrnků – ano systém myček byl dokonalý – a tedy nebyl prakticky žádný odpad. Tomu pomáhal i systém vratných PET lahví a další německé vychytávky. Prostě německá organizace se nezapřela a i díky ní byli všichni spokojeni.

Festival mě ujistil o tom, že Ten Sing a YMCA jsou opravdu bezva a nabízí mladým mnoho z toho, co jinde nenajdou. Díky všem, kteří festival připravili!

Miki Erdinger, Ten Sing Fosil, foto: Filip Rajnoch

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]