05/2011

Pokus o obnovení YMCA v 60. l. a obnovení v letech 90.

Vydáno dne 13. 11. 2011 (1536 přečtení)
(dokončení z minulého čísla)

Po svém ustavení musela být česká Ymka znovu přijata do Evropské a Světové aliance, protože staré členství zaniklo spolu s československou Ymkou. Do Evropské aliance YMCA byla česká Ymka přijata na valném shromáždění v Řecku, v květnu 1993, do Světové aliance při výročním shromáždění Světové aliance v létě 1994 v anglickém Warwicku, V případě české Ymky to bylo vlastně už 4. přijetí za člena Světové aliance.


Práce Ymky v 90 letech sebou samozřejmě přinesla řadu výzev a otázek, na něž bylo potřeba odpovědět. Šlo o identitu Ymky a její směrování na další roky. Zmíním několik bodů, které považuji za důležité pro směrování a život Ymky.

Důležitou otázkou identity bylo, zda jde o obnovu nebo nové založení Ymky. Především mezi pamětníky se znovu a znovu objevovalo volání po „obnovení“ Ymky, jak ji znali ze svého mládí. Čtyřicetileté přerušení tradice je ovšem velmi dlouhá doba na to, aby bylo možné jednoduše a prostě pokračovat tam, kde činnost Ymky skončila, resp. kde byla uťata. Mnoha lidem bylo ale od počátku zřejmé, že nemůže jít a nepůjde jen o obnovu, o restaurování a pokračování toho, co bylo, ale svým způsobem o znovuzaložení, o docela nový začátek. Mnozí tomu nerozuměli, rádi by se byli vrátili do časů dětství a mládí.

Někdy na sebe brala tato diskuse úsměvnou podobu, když například jeden ze seniorů požadoval, aby ve stejných místnostech jako před lety instalovala Ymka pingpongové stoly. Někteří, ale to bylo patrně opravdu z legrace, připomínali, že v Ymkařském bazénu se plavávalo bez plavek, protože právě na plavkách se přenáší nejvíce choroboplodných zárodků a nečistot. Jindy ale šlo o vášnivé střety.

Myslím, 90. léta byla pro Ymku nový začátek, reagující na novou situaci ve společnosti i mezi mladými lidmi. Důležité bylo, že se nám povedlo neztratit a neodradit ymkařské seniory a pamětníky. Zůstali ymce věrní dodnes, i když v mnohém vypadá úplně jinak. Myslím, že se pro ně tato nová Ymka postupně stala domovem, který měli a mají rádi. A považuji to za důležitou zásadu, kterou Ymka má: otevírat se novým věcem, zkoušet, co tu nebylo, opouštět staré modely a způsoby práce, ale dělat to s velikou vstřícností, aby Ymka zůstávala společným domovem těch, kdo patří do její rodiny.

Nicht kopieren, sondern kapieren – ne kopírovat, ale kapírovat, pochopit, porozumět. Zdůrazňoval nám jeden z našich tehdejších přátel a učitelů z Německé Ymky. Dívejte se na svou minulost, na své kořeny, učte se, zkoumejte, co dělali ti, kdo byli před vámi. Vycházejte ze stejných zásad a jděte za stejným cílem – ale to, jak budete svoji práci dělat, musí být nové, tvořivé, otevřené pro novou dobu a využívající šance, které se otevírají.

Druhou velikou otázkou byla křesťanská orientace Ymky a její otevřenost v značně sekularizované společnosti. Co znamená, že je Ymka křesťanská organizace? Kdo jsou – měřeno ymkařskou perspektivou – křesťané? Bude Ymka vůbec přijímána jako křesťanská organizace? Znamená křesťanství především etickou perspektivu, nebo jde o víc? Nakolik, komu a v čem je možno se otevřít? Bylo jasné, že Ymka chce být otevřená pro nové lidi, nechce zůstat klubem pamětníků, oldymkařů. Pravá otevřenost, je ale možná jen tam, kde je jasná vlastní identita. Jinak hrozí nebezpečí, že se rozplyneme a ztratíme svoji integritu nebo se uzavřeme a zakonzervujeme a budeme nepřitažliví.

Hned ve svých počátcích Ymka přijala Ymka za svou zásadu, známou ve světě Ymky jako: Christian leadership, open membership (vedená křesťany, otevřená všem). Chtěla tím vyjádřit, že, se nechce a nemůže vzdát své jasné křesťanské orientace, že chce přinášet lidem, a zejména mladým lidem, evangelium o Kristu, a že tedy plyne z logiky věci, že to nemohou a nesmí dělat lidé, kteří nejsou osobně zaangažováni, kteří nejsou insideři ve světě víry, kteří nepřijali, jak o tom mluví Pařížká báze, že Ježíš Kristu je jejich osobní Spasitel a Pán. Bylo ale také jasné, že Ymka chce pracovat s velikou otevřeností a kreativitou, s respektem ke všem, kdo v tomto světě doma nejsou.

Vedle řady učitelů a přátel ze zahraničních Ymek, kteří Ymku pronikavě ovlivnili a formovali, měla Ymka i své vlastní učitele a vůdce.

Musím v této souvislosti zmínit znovu iniciátora obnovy ymkařské práce prvního předsedu Ymky. Dr. Lubora Drápala. I on patřil k pamětníkům, nebyl ovšem jen pamětníkem, ale opravdovým nositelem tradice, reprezentantem toho nejlepšího a nejhlubšího, co představovala Akademická Ymka, jejíž byl posledním poválečným sekretářem. Vedle toho, že reprezentoval to nejlepší z tradice Ymky, byl doširoka otevřený pro nové výzvy a možnosti, ovšem se zdravou kritičností, která umí také trochu předvídat důsledky a rozlišovat. Ruku v ruce s tím šla jeho otevřenost pro nové lidi. Dokázal kolem sebe vybudovat skupinu spolupracovníků, první generaci nových ymkařů, která spolu s ním sála u zrodu tohoto fascinujícího organismu.

Pro práci Ymky byly nesmírně důležité samozřejmě i jeho zahraničí kontakty, obrovská kredibilita, kterou měl mezi ymkaři v zahraničí. Za důležitější ale považuji právě jeho charisma vůdcovské. A také jeho nesmírně hlubokou víru, navenek projevovanou spíše nenápadně, ale o to hlouběji zakotvenou v Pánu života a smrti.

A zvláštní charisma tohoto našeho – a dovolím si říci - otce zakladatele je zřejmé rovněž srovnání se situací v jiných obnovujících se Ymkách, střední a východní Evropy, kde byla často silně zastoupena tradice, bez otevřenosti, nebo naopak veliká otevřenost bez skutečné ymkařské identity, a v mnoha případech jen křesťanský pláštík na jinak všelijakém těle.

Nemohu mu dnes poděkovat, protože už není mezi námi. Ale můj veliký dík patří jeho manželce, Ivě, která celý ten zápas procházela, nesla a bojovala společně s ním. Děkuji.

Je tu i celá řada dalších lidí, které by stálo za to jmenovat a připomenout. Za všechny chci zmínit jenom jednoho, JUDr. Pavla Šimka, který má lví podíl na tom, že Ymka získala budovu Na Poříčí a prokázal jí mnoho dalších dobrých věcí.

Třetí oblastí, kterou chci zmínit, je ekumenická otevřenost Ymky. Od svých počátků byla Ymka u nás ekumenicky otevřená. Zmiňoval jsem již její podíl na spojení dvou evangelických církví u nás. Přesto jejími členy byli téměř výhradně protestanti. Bylo to dáno jak tradicí Ymky samé, tak pohledem na ni ze strany různých církví. V tomto ohledu prošla i celosvětová Ymka velký kus cesty. Zatímco ve svých počátcích byla někdy i démonizována, známý je výrok o Ymce jako prodloužené ruce světového protestantismu, který s patřičnou obměnou toho, o jakou ruku jde, spojenecké mocnosti nebo světový imperialismus, použili později i jiní, v průběhu během let si Ymka získala velikou kredibilitu římskokatolické i pravoslavné církve, jak to tom svědčí řada dokumentů. V první skupině zakladatelů Ymky v 90. letech byli především protestanti, namíchaní pestře z různých církví.

Velmi brzy ale myšlenka Ymky oslovila i katolíky. Jsem moc rád, že Ymka dnes funguje jako široké ekumenické společenství. Myslím si, že je to jedna z věcí, ve které je naše česká Ymka velmi unikátní a jedinečná uprostřed naší evropské ymkařské rodiny.

Čtvrtá věc, kterou musím připomenout, je výchova spolupracovníků. Školení, vzdělávání, semináře, kurzy, studijní cesty. Generaci zakladatelů Ymky bylo jasné, že ymkařským dělá program jeho „duch“ a nositeli ymkařského ducha jsou ymkaři, vedoucí, spolupracovníci. K tomu nejlepšímu, co Ymka ve svých počátcích udělala a měla, patří obrovská spousta školení pro mladé vedoucí. Myslím, že to bylo několik set lidí, kteří prošli nějakým školením Ymky. Přitom hitem byl týdenní kurs o tom, jak dělat křesťanskou práci mezi mladými lidmi. Samozřejmě, ne všichni účastníci v Ymce zůstali, ale mnoho z nich patří dodnes k jejím příznivcům a přátelům, a řada z nich pracuje na jiných bohulibých místech.

Všechny tyto kurzy a semináře měly jedno společné: nešlo jen o organizační, metodickou, pedagogickou, právní a další potřebnou přípravu a vzdělávání, ale o hlubokou duchovní formaci. Pobožnosti, společné bohoslužby, společné modlitby a zpívání, práce s Biblí. Pro řadu lidí byly tyto semináře pro vedoucí Ymky místem, kde odevzdali svůj život Ježíši a začali cestu následování, nebo ji prohloubili a obnovili. Myslím, že je to věc, která dnes Ymce velmi pronikavě chybí.

Chybí jí víc lidí, podobných těm, kteří Ymku zakládali v jejích úplných počátcích. U jejího zrodu stáli lidé vzešlí z probuzenectví. Lidé, které oslovila Boží láska a kteří ji přijali v Ježíši Kristu do svého života. Ježíš Kristus se stal jejich Pánem a Spasitelem o kterém radostně a směle svědčili. Byli to lidé obrovského misijního a evangelizačního zapálení. A právě to je nepostradatelná součást ymkařského ducha. Bez takových lidí se Ymka stává docela obyčejnou organizací dětí a mládeže, která možná organizuje dobré programy pro volný čas, ale které zmizel nejdůležitější rozměr její činnosti a z metod a prostředků se jí stal cíl a smysl.

Uplynulých dvacet let je možno hodnotit z různých úhlů pohledu. Počtem členů, počtem místních sdružení, počtem táborů, množstvím dotací, hospodářskou úspěšností. Jsou to všechno věci svým způsobem zajímavé. Hlavní hodnotící kritériu pro práci Ymky je ale jiné. Dostala ho od toho, který Ymku povolal k životu. A to nebyl George Williams. Ten byl jenom jeho poslušným učedníkem.

Toho, jemuž budeme za svoji práci skládat účty, nezajímají osobodny a body, čtvereční metry a úvazky, ale to, kolika lidským srdcím jsme pomohli, aby se pro ně Ježíš stal Pánem a Spasitelem.

Česká Ymka si při svém vzniku vybrala jako biblické heslo pro svou práci verš z Janova evangelia (8,20): „Kdo mne následuje, nebude chodit v temnotách, ale bude mít světlo života.“ O tomto světle musíme celou svou prací vydávat jasné svědectví.

Michal Šourek

____________________________________________________________________

YMCA v ČR vydala sborník z konference YMCA v proměnách času
k příležitosti 20. výročí obnovení činnosti po pádu komunismu.

Obsah sborníku:

1. YMCA v Československé armádě na začátku 20. stol., Mgr. Pavel Hlaváč, YMCA Praha

2. Význam YMCA v rámci dějin Československa, JUDr. Pavel Kosatík, právník, novinář, spisovatel

3. Vzdělávání sekretářů YMCA v období první republiky, PhDr. Zora Dvořáková, historička

4. YMCA a dokumenty totalitních režimů – StB, 2. sv. válka, Mgr. Tomáš Bursík, vedoucí odd. novodobých českých dějin

5. Stručný přehled dějin Akademické Ymky, PhDr. Jiřina Šiklová. Csc., socioložka, publicistka

6. YMCA - 2. odboj a poválečné období, Mgr. Jan Šimsa, emeritní farář ČCE

7. Sport a tábory YMCA v období první republiky, Jaroslav V. Hynek, sekretář pro vnitřní věci YMCA v České republice

8. Pokus o obnovení YMCA v 60. l. a obnovení v letech 90. Mgr. Michal Šourek, předseda YMCA v České republice (pouze v PDF verzi)

9. YMCA v ČR dnes a zítra, Jaroslav V. Hynek

Základní informace a Co je YMCA?

K dispozici zdarma na YMCA v ČR - ústředí, další informace na www.ymca.cz. ____________________________________________________________________

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]