15? Šel bych do toho znova, říká jeden ze zúčastněných studentů. Student třetího ročníku informatiky na Gymnáziu a obchodní akademii v Orlové – Lutyni, Michal Tomala, se letos poprvé zúčastnil ve spolupráci s YMCA Orlová a Charitou v Bohumíně Tříkrálové sbírky, která proběhla na počátku ledna 2014 také v Orlové. Osobně to pro něj byla velmi zajímavá zkušenost. Tento sympatický mladík, má však již mnoho zkušeností za sebou, a další mnohá před sebou.


Jaká byla ta Tříkrálová sbírka?
Já myslím, že to bylo super, protože jsme dělali za prvé dobrou věc, a za druhé jsme z toho měli všichni dobrý pocit, jak ti lidé ke kterým jsme chodili – například lidé z domova seniorů na tzv. V. etapě v Orlové – Lutyni, u kterých jsme byli, tak ti z toho měli obrovskou radost, a tím pádem jsme z toho měli také my velkou radost. Mám tedy z toho dojem, že to byla jednoduše dobrá věc.

Jaké byly reakce lidí? Pozitivní, negativní?
Převážně to byly pozitivní reakce, lidé byli nadšeni, že jsme vůbec přišli. Někteří se sice divili jak to, že jsme přišli tak pozdě, ale jinak byli všichni nadšeni, snad kromě pár výjimek, ale to se holt stává.

A stala se vám tedy i nějaká negativní reakce?
Snad jen jednou. Byl to myslím nějaký zaměstnanec školky, který si nebyl jistý, zda nejsme nějací podvodníci, i přesto, že jsem měl průkazku Tříkrálové sbírky, tak nám nevěřil. Jinak bylo vše v pohodě.

A kde vás naopak nejvíce přivítali?
Nejvíce právě v domově seniorů na V. etapě, kde jsme téměř sklidili potlesk, když jsme přišli. Tamní obyvatelé byly z toho nadšení, běhali za námi, chtěli si s námi povídat, vyfotit se dokonce, přispívali. Jedna babička za námi dokonce běžela ven, jak jsme odcházeli, protože nám nestihla přispět. Tam se nám to zdálo takové nejlepší, a panovala tam celkově nejlepší atmosféra.

Jaká byla tedy atmosféra ve skupince?
Ze začátku jsme se trochu báli chodit za cizími lidmi a popřát jim, případně je požádat o malý příspěvek. Neměli jsme s tím předchozí zkušenosti. Ale po prvních dvou případech z nás opadl stres, a bylo to všechno v pohodě. Takže atmosféra byla v počátku napjatá, ale pak už to bylo fajn.

A zpívali jste také?
Někteří po nás chtěli zazpívat, ale poté už jsme zpívali sami od sebe takový kousek. Mě se to zdálo tak i lepší, přece jen jsme byli „tři králové“, a ta písnička k tomu patří.

A psali jste i požehnání? (Myšleno „K+M+B 2014“ na rámy dveří)
Psali jsme snad všude nad dveře, ale raději jsme ze začátku vždycky ptali, jestli jim to nevadí, pro případ aby si nestěžovali, že jsme jim to počmárali nebo tak. Ale většinou to přivítali, když jsme jim to napsali.

Ptali se lidé, na co jde sbírka?
Někteří se ptali, někteří ne, asi tak půl na půl, bych řekl. Někteří se ptali, na co to je, někteří jenom viděli, že jsme byli Kašpar, Melichar, Baltazar, popřípadě, že jsem měl nějakou vizitku, řekli jsme, že to jde na Charitu, a dál už se ani nechtěli ptát, na co to jde, i když jsme jim to řekli sami od sebe.

A stávalo se vám hodně, že by se lidé ptali, proč jste přišli po 6. lednu, tedy po Třech králích?
U nás, že by to byly nějaké super argumenty, to ne, spíš se lidi divili, že chodíme ještě tak později, ale jakmile jsme jim vysvětlili, že sbírka trvá do 14. ledna, tak to přivítali v pohodě.

To byla Tvoje první zkušenost s nějakou sbírkou?
Ano. U mě první. Sice jeden kolega, co se mnou chodil, ten už byl na jedné podobné sbírce, nevím přesně, na čem to bylo, ale moje to byla úplně první.

Chtěl by ses ještě v něčem takovém angažovat? A proč ses rozhodl do něčeho takového jít?
Začnu tou druhou částí. K nám přišel na školu rovnou učitel a zeptal se, jestli nechceme náhodou někdo na nějakou sbírku, že to jde na charitativní akci, a první pocit, co se ve mně hnul, byl, že jsem ještě nikdy nic takového nedělal, že bych si to chtěl zkusit, a bylo by to taky pro dobrou věc. Byl tam také ten vedlejší účel, že se vyhnu škole, ale to nebylo takové hlavní. Chtěl jsem si vyzkoušet novou věc, a zároveň udělat něco dobrého pro ostatní. A k té první části – po této zkušenosti bych neměl problém se nějak v tomhle angažovat, měl jsem z toho dobrý pocit, takže kdyby byla nějaká možnost, tak bych se jí asi chytnul.

Takže čistě teoreticky, kdybychom Tě oslovili příští rok, tak by ses tomu nebránil?
Ne, nebránil bych se tomu.

Angažoval ses někdy v nějaké dobrovolnické aktivitě? Nemyslím teď vyloženě charitu, ale v obecném slova smyslu pomoci druhým?
V mém volném času toho moc takového není. Akorát my máme zahrádkářský svaz, a kdysi jsem chodil po těch zahrádkách, a ptal jsem se, jestli nechce někdo s něčím pomoct. Ale jinak jsem nic takového neměl.

Ale co se týče té angažovanosti, tak jsi členem toho zahrádkářského spolku?
Nejsem sice nějak oficiálně, vzhledem k tomu, že mi ještě není osmnáct, ale angažuju se.

A tam jsi, protože Tě to chytlo, nebo protože tam máš rodiče či kamarády?
Rodiče tam mám taťku, který je místopředsedou, a já jsem tam vždycky od malička pomáhal na zahradě u nás, a potom si pamatuji, že mě jednou poprosil jeden soused, co tam byl, a já jsem mu pomohl, a od té doby když někdo něco potřeboval, tak jsem tam chodil a pomáhal s tím, s čím bylo potřeba.

A čemu se tam věnujete? Úpravou zahrad?
Někdo si tam něco pěstuje, někdo to má tak jenom na ozdobu, případně na relaxaci, odpočinek, třeba my to tam máme spíš jako alternativu v létě, abychom nemuseli zůstávat v panelovém domě. Tak tam jdeme, máme tam případně bazén.

A děláš ještě něco ve volném čase?
Ještě jsem dělal dlouhou dobu šachy. V podstatě od malička někdy od pěti – šesti let. Na to mě navedl děda. Pak jsem to dělal jednu dobu závodně, ale měl jsem tam takové rozpory s trenérem, takže s tím jsem skončil. Ale pořád to hraju, když se to dá. Ať už přes internet nebo s kamarády, co se tomu taky věnuji. Jinak dělám hodně sporty, jsem vcelku sportovně založený – od míčových her až po různou atletiku a takové věci.

A jak s tím bojuješ teď, když studuješ informatiku? Nepropadáš lenivosti?
Chvilkami už to na mě dopadá, že se mi chce míň a míň. Já k těm sportům mám od malička blízko, mám k tomu cit, a nechci se toho zbavit.

A co jsi teda všechno dělal?
Dělal jsem od nohejbalu, fotbalu, basketbalu, až po florbal, atletiku, šplhání po tyči, a kdo ví co dalšího. Teďka ve volném čase nedělám nic závodně, ale dělám takzvaný parkur a FREERUN – je to v překladu volný běh, a v podstatě je to o překonávání různých překážek pomoci různých triků – například přeskočíš zeď a u toho se nějak otočíš.

To musíš mít asi hodně odvahy, ne?
No počítá se to pod takové mírně adrenalinové sporty, ale vzhledem k tomu, že já se bojím výšek, tak já se spíš držím ještě spíš takových těch nižších vrstev a mě to tak nějak naplňuje. Mám z toho vždycky dobrý pocit, že se naučím něco nového nebo tak.

Máš nějaké představy a plány do budoucna? Kam se chceš posunout?
Mám takové dvě možnosti, o kterých přemýšlím, buďto hned po střední škole, jakmile odmaturuji (teda doufám), že se dám na vysokou školu. Přemýšlel jsem do Brna na informatiku, a nebo jsem dostal nabídku od strejdy, že pokud bych měl maturitu i z databází, tak že by mě mohl vzít na rok k němu do práce, že bych tam mohl u něj dělat databáze, a po tom roce, že bych mohl jít na výšku, nebo během toho.

Ale každopádně se chceš držet informatiky?
Jo, chci se držet té informatiky.

Přeji Ti hodně štěstí, ať se Ti to vydaří!

Děkuji moc za rozhovor!

Miroslav Sedláček, regionální redaktor ICM YMCA Orlová, foto: archiv autora