Pařížská báze a John Lennon

Již několik měsíců mě zaměstnává zásadní otázka: Není to vyloženě cynické, v době násilných náboženských konfliktů na Středním východě nebo v Africe „sdružovat mladé lidi, kteří touží být vírou a životem Jeho učedníky a usilují o šíření Jeho království“? Jak máme tuto větu z Pařížské báze z roku 1855, která definuje poslání naší práce v YMCA, chápat?


V době, kdy mnozí křesťanští bratři a sestry po celém světě jsou nuceni opouštět své domovy a bojí se o svůj život? Poslední měsíce nás deprimují zprávy v médiích o těch nejhorších zvěrstvech, až je člověk v pokušení zabroukat si Lennonovo Imagine: „Imagine, there´s no religion, all the people living life in peace...".

Pochopitelně! Ve všech náboženstvích hraje násilí jistou roli. Jednoduchá vysvětlení tady ale nepomůžou. Argument, že jde o konflikty skupin lidí, které zneužívají náboženství, je také nedostatečný. Nebo odkaz na barbarský islám je rovněž pravdivý jen z části, vzpomeneme-li si na ne tak dávnou válku v Jugoslávii, ve které srbští křesťané zavraždili ve Srebrenici 8 tisíc bosenských muslimů. Nebo kdo si rád vzpomene na jistého Josepha Konyho, který ve jménu Páně shromáždil v severní Ugandě vraždící armádu čítající 66 tisíc dětí a vyhnal dva miliony lidí z domova. Nebo na Rwandu a Etiopii, kde se křesťané vzájemně pronásledovali a masakrovali – dokonce přímo v tamní Ymce. Samozřejmě lze vždycky tvrdit, že to nejsou ti praví křesťané, ale to mohou mnozí muslimové tvrdit také o IS nebo Al-Káidě.

Vypočítávat tyto konflikty je zbytečné. Ale také ateisté musejí být v tomto ohledu velmi opatrní, protože odmítnutí náboženství za Hitlera, Stalina nebo Mao Ce-tunga nevedlo k vytouženému nebeskému míru na zemi, nýbrž přímo k nejhorším katastrofám 20. století s nepředstavitelným množstvím mrtvých a masovým vyhlazováním. No religion – all the people living life in peace? V žádném případě. A co teď? Co tedy v tomto kontextu znamená „šíření Jeho království“? Po tři roky, až do července 2015, jsem každý týden vedl k mezináboženskému dialogu mladé muže, kteří se v YMCA Norimberk učili německy a kteří pocházeli z odlišného prostředí a různých náboženských tradic. Nezřídka tu zasedli zástupci znepřátelených válčících frakcí a vyprávěli si navzájem své životní příběhy. Křesťané z Iráku, kteří byly svědky bombového útoku přímo v kostele při bohoslužbě. Muslimové, jejichž sourozence zabili vojáci a jejich krví pro výstrahu pomazali domy. Jezídi, kterým džihádisté poslali na mobil video zachycující stínání jejich příbuzných. A tak jsme si s nemalými obtížemi při vyjadřování vyprávěli o našich domovech, krutostech, které nás postihly, o našich rodinách, tradicích, životních příbězích, o významu našeho náboženství a prožívali znovu a znovu stejnou zkušenost: Jak snadné je žít v míru, když si lidé vzájemně naslouchají a snaží se ostatní pochopit! A jak je dobré upřímně vyjádřit své znepokojení nebo špatné zkušenosti s „tím druhým”, nebo ještě lépe, se ho ptát. A jak je příjemné, když uprostřed zuřícího globálního konfliktu se rodí přátelství mezi nepřáteli na půdě naší YMCA.

Všechny tyto zkušenosti mě naplnily vděčností nad tím, že náš „Mistr” Ježíš Kristus přesně toto učil a žil. Nemiloval totiž jen své přátele a učedníky, to činí přece všichni. Jeho láska je výjimečná tím, že miloval i ty, kdo ho pronásledovali a přibili na kříž. Uprostřed svého boje se smrtí řekl těm, kteří ho obviňovali a vysmívali se mu, toto: „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co činí.“ My lidé, ať už muslimové, křesťané nebo ateisté, často nevíme, co činíme. Ve velkém i malém rozséváme svár, otravujeme závistí naše soužití s ostatními, ničíme naše vztahy až tak, že usilujeme druhému o život nebo dokonce vedeme války. On nás smířil sám se sebou na kříži a dává nám sílu, abychom toto smíření předávali dál. To je „Jeho království“! To, že v tom my křesťané, stejně jako všichni ostatní lidé, opakovaně selháváme, patří ke smutným skutečnostem tohoto světa.

Ale navzdory všemu převažuje u mě naděje a pevná víra v to, že Ježíš a s ním Boží láska budou mít poslední slovo v dějinách světa i v životě každého zde na této zemi. V tomto smyslu budu rád „šířit Jeho království“.

Michael Götz
Michael Götz je generálním sekretářem bavorské YMCA, která má 111 místních sdružení a 11 800 členů. Hlavními oblastmi práce bavorské YMCA jsou děti, rodiny, mládež, sport, skaut, dobrovolnický sociální rok, aktuálně i programy pro lidi zasažené uprchlickou krizí https:// www.cvjm-bayern.de/.

Převzato z Das Reich unseres Meisters ausbreiten – Die Pariser Basis und John Lennon, 1/2016 CVJM Magazin https://issuu.com/cvjmbayern/docs/2016_01_cvjm_ magazin_einzelseiten_w.

Překlad Iva Šípková, zahraniční sekretář YMCA v ČR, foto: archiv Michaela Götze