Povinnost evidovat tržby je upravena zákonem č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb (dále jen „ZoET“), který je platný od 13. 4. 2016 a nabývá účinnosti postupně (ve čtyřech fázích) pro různé druhy činností. Jako první se povinnost evidovat tržby stane účinnou pro ubytovací a stravovací služby, a to od 1. 12. 2016.


Principiálně:
Spolek/pobočný spolek není z důvodu právní formy vyjmutý z povinnosti EET. Povinnost evidovat tržby se vztahuje na všechny poplatníky daně z příjmů právnických osob a takovým poplatníkem je i spolek/pobočný spolek, protože je právnickou osobou (viz. § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 568/1992 Sb. o daních z příjmů). ZoET ale dále stanoví podmínky, které musí být splněny, aby povinnost evidovat tržby vznikla, a jejich splnění je třeba posoudit pro každou právnickou osobu (spolek/ pobočný spolek) individuálně.

Každý spolek tedy musí zvážit podmínky konkrétní činnosti, kterou provozuje a údaje ze svého hospodaření a posoudit, jestli povinnost evidovat tržby má nebo nemá, popř. zda nestačí něco změnit, aby evidovat tržby nemusel (pokud je z hlediska splnění podmínek pro evidenci tržeb na hranici).

Základní pravidla pro posouzení, zda má spolek povinnost evidence tržeb podle ZoET:
a. povinnost evidence tržeb se vztahuje na podnikatelskou činnost - v případě spolku/pobočného spolku tedy připadá v úvahu vznik povinnosti evidovat tržby jen při vedlejší hospodářské činnosti spolku/pobočného spolku (vykonávané na základě živnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnění, popř. pronájem nemovitostí),

b. povinnost evidovat tržby podle ZoET vznikne jen pokud spolek/pobočný spolek přijímá platby z vedlejší hospodářské činnosti některou z forem, kterou stanoví § 5 ZoET (zjednodušeně řečeno – hotovost; platba kartou; směnkou; šekem; a obdobné formy platby – dárkové karty, poukázky na zboží nebo služby v určité hodnotě apod.; započtení kauce zaplacené způsoby dříve uvedenými).

Obě uvedené podmínky musí být splněny najednou. S ohledem na specifika činnosti spolku/pobočného spolku jako veřejně prospěšného poplatníka – tedy právnickou osobu, která z podstaty své existence není podnikatelským subjektem, stanoví ZoET ještě výjimku z povinnosti evidence tržeb, pro veřejně prospěšného poplatníka, a to pro případ, že jím vykonávaná podnikatelská činnost je pouze „drobná podnikatelská činnost“.

Za drobnou podnikatelskou činnost ZoET považuje vedlejší hospodářskou činnost, pokud příjem/výnos z takové činnosti za předchozí účetní období (v případě spolků/ pobočných spolků nejčastěji asi kalendářní rok) není vyšší než 175.000,- nebo příjem/výnos z takové činnosti tvoří méně než 5 % celkových příjmů spolku/pobočného spolku za posuzované období.

V případě, že podnikatelská činnost spolku/pobočného spolku splňuje kritéria, aby byla „drobnou podnikatelskou činností“, pak spolek/pobočný spolek nemá povinnost evidovat tržby z této činnosti podle ZoET.

Povinnost evidovat tržby ve smyslu ZoET tedy závisí na činnosti konkrétního spolku/pobočného spolku, ne na právní formě. Jestli povinnost vzniká nebo nevzniká, závisí na splnění podmínek uvedených v zákoně, a to musí posoudit každý spolek/pobočný spolek samostatně. Předpokladem je samozřejmě seznámit se se zákonem a případně i metodikou vydanou Ministerstvem financí.

Obecně bych postup rozhodování stručně popsala v několika bodech takto:
a. posoudit, jestli spolek/pobočný spolek „podniká“ (tedy vykonává vedlejší hospodářskou činnost – má živnostenské oprávnění, pronajímá nemovitosti);

b. posoudit jestli v souvislosti s podnikáním přijímá platby v hotovosti nebo jiným způsobem podle ZoET;

c. posoudit jestli v případě podnikání nejde o „drobnou podnikatelskou činnost“.

Pokud spolek podniká, přijímá v rámci podnikání platby některým ze způsobů podle § 5 ZoET a nejde zároveň o drobnou podnikatelskou činnost, pak má povinnost evidovat tržby podle ZoET.

V případě, že předmětem podnikatelské činnosti spolku/ pobočného spolku jsou ubytovací, popř. stravovací služby je povinen zahájit evidenci tržeb od 1. 12. 2016.

Pokud spolek dojde k tomu, že ačkoliv provozuje vedlejší hospodářskou činnost, nemá povinnost evidovat tržby z nějakého zákonem stanoveného důvodu (protože např. nepřijímá hotovostní ani jiné platby, které ZoET uvádí, platby které přijímá způsobem podle § 5 ZoET nepatří mezi „rozhodné příjmy“ – tedy nejsou příjmem z podnikání; provozuje jen drobnou podnikatelskou činnost,...), musí na požádání kdykoliv doložit Finančnímu úřadu na základě jakého důvodu evidenci tržeb podle ZoET neprovádí.

Pro úplnost ještě uvádím, že podle mého názoru pro účely stanovení výše příjmu/výnosu z vedlejší podnikatelské činnosti u ubytovacích služeb spolek musí za příjmy z podnikání považovat jen ty příjmy, které vznikly bez souvislosti s hlavní činností spolku.

Př: Byl-li na základně o víkendu ubytovaný dětský oddíl na výpravě – platba za ubytování není příjmem z podnikání spolku. Pokud byla na základně o víkendu ubytována skupina lidí, kteří s činností spolku nemají nic společného (nečlenů spolku) nebo šlo o soukromou akci členů spolku bez vazby na jeho hlavní činnost (např. rodinná dovolená), platba za ubytování je příjmem z podnikání. Platby za ubytování je tedy třeba dělit podle toho, kdo byl ubytován.

V případě, že spolek provozuje více předmětů podnikatelské činnosti (např. ubytovací služby, nakladatelská a vydavatelská činnost, maloobchod a velkoobchod), platí, že pro účely posouzení povinnosti evidovat tržby se příjmy z těchto činností sčítají. Metodika k evidování tržeb hovoří ve vztahu k veřejně prospěšnému poplatníkovi (tj. i spolek/pobočný spolek) o „příjmech/výnosech z drobné podnikatelské činnosti“, tedy bez zohlednění toho, zda příjmy plynou z jedné nebo více činností. ZoET stejně jako Metodika k evidování tržeb ve vztahu k podnikatelským subjektům nestanoví nic, co by nasvědčovalo tomu, že se mají jednotlivé předměty činnosti vykonávané jedním poplatníkem posuzovat pro účely stanovení povinnosti evidence tržeb odděleně, naopak, podle obecných zásad uplatněných v ZoET a Metodice, minoritní předmět podnikatelské činnosti u těchto subjektů podléhá povinnosti evidence tržeb spolu s hlavním předmětem činnosti bez ohledu na rozsah příjmů/výnosů, které z něj reálně plynou.

Shora uvedené nasvědčuje právě tomu, že i „drobná podnikatelská činnost“ spolku/pobočného spolku se posuzuje jako celek, bez ohledu na to, kolik předmětů činnosti spolek/pobočný spolek provozuje.

Mgr. Alena Hájková, grafika: JVH, publikováno se souhlasem autorky a ČRDM