Vážení přátelé, příznivci dobrovolnictví! Ráda bych se s vámi podělila o jedny z prvních postřehů z mého působení v severoirském Greenhill YMCA National Outdoor Centre. Do Greenhillu jsem přijela 7. ledna 2017 a od té doby se událo již mnohé.


Pro zájemce níže připojuji zkrácený a upravený příspěvek, jehož plnou verzi a spoustu dalších novinek z mého pobytu můžete průběžně sledovat na mém osobním blogu http:// mgrblandulinka.blogspot.cz/.

Několik vět o tréninku
My dobrovolníci YMCA se právě nacházíme přesně uprostřed našeho tréninkového období v Greenhillu. Vážený čtenář by měl být ovšem před seznámením se s jednotlivými detaily samotného tréninku informován o rekrutování dobrovolníků obecně. Vlastně není řeč ani tak o náboru, neboť ten proběhl již před více než půlrokem ve virtuálním prostření internetových komunikačních prostředků, ale hovořím zde o zapojení dobrovolníků do chodu organizace v prvních dnech a týdnech jejich instruktorského angažmá v outdoorovém centru.

Každý dobrovolník s ročním kontraktem s Greenhill YMCA je hned po příjezdu do centra zapojen do pěti až šestitýdenního tréninkového programu. Jedná se, knižně řečeno, o velmi intenzivní trénink na poli ovládání a následného vedení jednotlivých outdoorových aktivit. Skupina šesti nově dorazivších dobrovolníků tak v prvních dnech po příjezdu prochází jednotlivými aktivitami, jakoby to byla skupina dětí nebo zkrátka klientů, kteří do Greenhillu přijeli okusit veškeré nabízené výzvy. Jakmile si člověk vyzkouší danou činnost z pohledu účastníka, obrací se role tak, že při dalším setkání je do dané aktivity zapojen jako budoucí, tj. trénovaný instruktor. Při každé tréninkové lekci jsou budoucím instruktorům sdělena bezpečností a obecná pravidla dané aktivity, od požadavku nošení helem a vhodné obuvi až po konkrétní pravidla her v rámci oněch aktivit. Trénink samotný je zakončen tzv. assessment, tj. zkouškou způsobilosti provádění dané aktivity se svěřenou skupinou dětí či mladistvých.

Ne pro všechny aktivity je však zapotřebí projít závěrečným přezkoušením. Assessment se tak týká pouze lukostřelby, skupinového lanového kurzu (TRC = Team ropes course), veškerých aktivit na lezecké věži a tzv. mělkého boulderování v řece (shallow bouldering). Na vše ostatní stačí pouhý trénink a jakési prokázání toho, že je člověk schopen vést danou aktivitu se skupinou klientů.

V prvním týdnu naše zapojení do aktivit probíhalo víceméně pasivně. Ačkoli slovo pasivně je v tomto případě dosti relativní, neboť mluvím přeci jen o „aktivitách“. Byli jsme tedy účastni některých aktivit jako pozorovatelé, resp. regulérní účastnici kurzu, nikoli jako trénovaní instruktoři. Spolu s úvodními proslovy stran našich koordinátorů a „nadřízených“, Marka a Brendana a taktéž vedoucího centra, Kennyho, se nám dostalo seznámení s jednoduchými hrami na prolomení ledů, tzv. ice-brakery a s teambuildingovými hrami. V polovině týdne jsme si (někteří poprvé) vyzkoušeli lukostřelbu a laser tag (běhání s laserovou pistolí po lese). Mezitím jsme se seznámili s Youth work model (model pro práci s mladými lidmi) a mimo jiné si zřídili bankovní účty pro zasílání našeho skromného kapesného. Dokud však účet není aktivní, jsme odkázáni na každotýdenní vyzvedávání šeků a vystávání fronty v bance v Castelwellanu na jejich proplacení.

Na začátku druhého týdne se nám dostalo výletu do IKEY a Decathlonu v Belfastu. Zde jsme mohli nakoupit vše pro zajištění komfortu bydlení a sportu během našeho pobytu v Irsku s tím, že určitá částka nám bude proplacena. A tak jsem si mohla řádně zvelebit svůj skromný pokojík... Během druhého týdne jsme si úspěšně vyzkoušeli většinu nejdůležitějších aktivit centra – od lezení, zip line, slaňování a výškových aktivit (gladiators, leap of faith či all aboard), přes slaňování, shallow bouldering či initiative games, až po TRC. Podstoupili jsme taktéž první tréninkové lekce, a to v rámci lukostřelby, TRC a orientačního běhu. Světlou vlaštovkou v tomto týdnu bylo uspořádání středečního výjezdu na lezeckou stěnu v Tollymore, kde jsme se všichni lezení chtiví dostatečně vyřádili...

Závěr první poloviny tréninkového období patřil mnohem intenzivnějšímu tréninku než v předešlých dnech. Trénovali jsme opět s laserovými pistolemi a ve dvojicích také vedli vybrané iniciativní hry, jako je průlez pavoučí sítí, tangram či hra na ovečky a pasáčka. Od středy do pátku, od devíti ráno do půl páté večer s pauzou na oběd jsme se potom stali oběťmi velmi propracovaného tréninku na lezecké věži (climbing tower). Prošli jsme důkladnou průpravou na poli přípravy lezeckých lan, kladky na zip line i striktně nastaveného systému pro slaňování. Nicméně po celé tři dny se nám věnoval jeden z údajně nejlepších a nejváženějších lezců v UK, Paul Swail. Paul u mě však zabodoval hned zpočátku – a to když se mi zmínil o vlastní zkušenosti s lezením v českých pískovcových oblastech. Tím si mě získal. Od té doby jsem visela na každém jeho slovu a gestu jako moucha na lepu. Nejspíš se s ním ještě setkáme na zkouškách, ale o tom zas v jiném příspěvku...

Blanka Pechačová, dobrovolník v YMCA Greenhill, Severní Irsko, foto: archiv autorky textu

__________________________________________
Do tohoto YMCA outdoorového centra můžete s YMCA v ČR vyjet jako dobrovolník na celý rok nebo jen na letní sezónu. Více informací u zahraničního sekretáře Ivy Šípkové, ymca@ymca.cz, 774 481 844.