Letošní tensingový tábor Na hraně jel na polské vlně, takže není divu, že jsme na turné vyjeli přímo do Krakova. Kromě koncertů se tensingáři dozvěděli zase něco víc o našich sousedech a poznali krásné historické město s osobitým kouzlem.


Strávili jsme pět dní obklopeni pirohy, sladkými krovkami, zpíváním na rynku, nákupy ve sklepech a procházením po malebných drogách (droga je polsky cesta, tensingová pravidla samozřejmě dodržujeme). Přinášíme vám několik postřehů a zapamatování hodných historek, které vykouzlí úsměv už jenom při vzpomínce na ně.

Jako kuřátka
Běžný turista si centrum Krakova a královský hrad Wawel prohlédne s mapou v ruce nebo s průvodcem, v klidu si vyfotí pár hezkých fotek, zajde si na prohlídku nebo se jen tak projde po břehu řeky Visly. Jenomže to by tensingáři museli být běžní turisté. Od vedoucích sice dostali za úkol projít si historické centrum města skrz naskrz a vyfotit si selfie s památkami, ale aby to nebylo tak jednoduché, museli se k památkám dostat jako kuřátka, která pochodují v řadě za svojí maminkou slepičkou. Tou ovšem nebyl nikdo jiný než nic netušící kolemjdoucí.

Představte si to. Procházíte se městem a najednou si ve výloze všimnete, že si za vámi vykračuje procesí pěti nebo šesti lidí, kteří vás sledují. Když se jich zeptáte, smí odpovědět pouhé píp, píp. Nejhorší situace pro kuřátka nastala, když se jejich milovaná maminka slepička odklonila od plánované cesty. Trasu totiž tensingáři museli projít podle mapy, ale nesměli moc bloudit, protože šlo o to, aby dorazili k poslední památce co nejrychleji. To se pak musela kuřátka zastavit a čekat na dalšího kolemjdoucího, který mířil jejich směrem. V centru Krakova to však není nijak těžké, protože na ulicích je pořád spousta lidí a také koloběžek, kol a kočárů.

Naštěstí tensingáři zvládli svou jedinečnou city tour se ctí, takže se jednalo o jeden z nejzábavnějších zážitků z celého turné. „Běželi jsme za kočárem a všimly si nás turistky, které v něm jely. Tak se nám začaly hrozně smát a fotit si nás,“ vyprávěli tensingáři své nevšední zážitky. „Šli jsme za jednou paní, která si nás po chvíli všimla, otočila se na nás a ptala se, co to má znamenat. Maruška jí odpověděla píp, píp, takže se paní pousmála, pokračovala dál a my za ní.“ Bylo to rozhodně odpoledne, které si budeme dlouho pamatovat.

Máme fanoušky
Útočiště, nocleh a prostory pro zkoušení nám poskytla krakovská YMCA. Přijali nás mezi sebe přívětivě a do nabitých rozvrhů tělocvičen, ve kterých jsme spali a pilně zkoušeli, jsme se nakonec také vešli. Hezkým zážitkem byly dva koncerty pro školy, které jsme odehráli v kině YMCA paláce. A nechceme se chlubit, ale už máme několik polských fanoušků. Jeden z koncertů se dokonce protáhl nejen o přídavky, ale také o diskuzi s tvůrci, tedy s tensingáři, během níž chtěli žáci místní školy o naší skupině zjistit co nejvíce: „Řekněte nám vaše jména, věk a město, odkud pocházíte.“ Na oplátku nám fanoušci slíbili, že přijdou na náš pouliční závěrečný koncert a víte co? Přišli. Bylo moc milé vidět jejich nadšení z vystoupení, obzvlášť když se objevil i nápad na založení krakovského tensingu.

Pouliční umělci
Kromě koncertů pro školy jsme předvedli náš nacvičený program několikrát v ulicích města. A protože Krakov nemá o návštěvníky nouzi, téměř vždy po zaznění prvních tónů se k nám seběhly desítky lidí. Obecenstvo zvědavě přihlíželo, tleskalo, fandilo a někteří lidé si koncert natáčeli na telefony. Je hezké vědět, že budeme součástí jejich vzpomínky na výlet do Krakova. Párek dětských pouličních prodejců se k nám dokonce připojil na společný tanec a jeden starší pán ve veselé náladě si s námi chtěl dokonce zazpívat ve sboru. Bohužel jsme ho museli vyloučit za nedodržení tensingových pravidel a za jeho (nejspíš) nechtěnou snahu vypojit nám aparaturu.

Velmi oblíbená byla stará dobrá dramatická vsuvka „If I Was Not Upon The Stage“, jejíž „Hey, you! Get off my street!“ vždy spolehlivě upoutalo pozornost všech kolemjdoucích a diváků. Nakonec jsme byli s tensingáři překvapeni, kolik lidí se u nás zastavilo a vyslechlo naše vystoupení. Úsměvy, slzy štěstí, potlesk i zvolání „Hele, to jsou Češi“, to všechno nám krakovské publikum věnovalo. Některým se naše pouliční umění líbilo tolik, že nám hodili do pouzdra od houslí i pár eur nebo zlotých. Každý tensingář tak nakonec dostal symbolickou odměnu, za kterou si mohl koupit kafíčko nebo malý suvenýr.

Upřímnost nad svíčkou
Už z letního tábora jsme se vraceli s pocitem, že pro sebe něco znamenáme a že jsme k sobě otevření, ale krakovské turné to posunulo zase o stupeň výš. Dvě večerní zamyšlení totiž byla zakončena svíčkou, která putovala od člověka k člověku a při níž měl každý možnost říct ostatním cokoli, co bude mít na srdci. Slova to byla krásná a nejednou ukápla slzička nad dojemností některých proslovů. Věděli jste, že tensingáři jsou hrozně hodní lidé a že dokážou být druhým oporou?

Pokud si tento článek náhodou čteš, milý účastníku letošního tábora a turné, tak ti moc děkujeme za to, že jsi s námi jel. Děkujeme ti za tvou upřímnost, laskavost a ochotu pomoci s čímkoli a díky za to, že jsi s námi vytvořil příjemnou rodinnou atmosféru.

A pokud tenhle článek dočteš i ty, který jsi s námi letos nejel na TSCZ ani na turné, tak bychom tě rádi pozvali příští rok, abys jel s námi, abys přibyl do naší tensingové rodinky a abys s námi prožil tak hezké chvíle, jako jsme my zažili letos. Tak pojeď, bude to super. A navíc bude ve hře Norsko a velký Evropský tensingový festival v srpnu, tak si nás/ho nenech ujít. Těšíme se.

Jana Procházková, YMCA DAP, foto: Marika Loskotová, Patricie Pastorová