Pomerančovníky a prastaré olivy, třicetistupňové listopadové počasí, obří mozaiky a nádherná velká stará kamenná budova s vysokou věží – i to může být YMCA, jak jsem měla příležitost před pár týdny zjistit. Při výletu do Izraele jsem totiž navštívila tamní „Jerusalem International YMCA“.


Před cestou do Izraele jsem předpokládala, že budu mít problém budovu najít, ale záhy jsem zjistila, že je YMCA zaznačena v každé turistické mapce, stojí totiž kousek od Starého Města přímo naproti Hotelu King David. Jako jedna z nejstarších budov, které byly za hradbami původního města postaveny, je jednou z dominant města. Budovu nechal stavět 7 let Archibald Harte (1865–1946), ymkař z USA, který jako mladík dobrovolničil v YMCA v Indii a v první světové válce jako diplomat vyjednal povolení Ymce sloužit válečným vězňům v Německu, Rakousku a Rusku. Po válce se stal generálním sekretářem malé Ymky v Jeruzalémě, jejíž kapacity zdaleka na veškeré její aktivity nestačily.

Archibald byl muž tvrdé práce, velkého srdce a velkých vizí, jak jsem se dočetla, a dokázal sehnat zdroje na stavbu nové budovy a na zečtyřnásobení celé Ymky. Hlavní budovu, kterou jsem navštívila, otevřel v roce 1933. Překvapilo mne, kolik toho zvládl, a jak málo se o něm ví...

Vizí této Ymky je vytvořit prostředí, kde budou spolupracovat muslimové, židé i křesťané. Od svého založení YMCA dělá ohromné věci – stala se dokonce v určitých časových obdobích téměř jediným místem, kde konflikt mezi těmito skupinami utichal, ve válkách se věnovala dokonce i humanitární pomoci a ošetřování zraněných. Dnes YMCA organizuje spousty aktivit, které pomáhají zlepšovat vztahy tamních křesťanů, židů a muslimů. YMCA tak má velkou školku (se stovkou dětí), kde jsou zastoupeny děti všech třech náboženství dohromady. Každou skupinku ve školce vede jedna učitelka hebrejsky mluvící a jedna pouze arabsky mluvící. Děti se tak od raného dětství plynně naučí oba jazyky.

Jako další projekt bych tu ráda zmínila výuku jazyků pro dospělé - výuka hebrejštiny pro skupinu arabských žen je spojena s výukou arabštiny pro skupinu židovských žen – obě skupiny se měsíc učí odděleně, poté se spolu schází, účastnice si povídají, vyměňují recepty a jinak se obohacují v tom druhém jazyce. Prý je to nejen výzva, ale i pěkná zábava.

Dále YMCA vlastní jedno z největších sportovních center na Blízkém východě, kde jsou ve všech lekcích opět namixovaní lidé různých vyznání. Oblíbenou aktivitou s velice přátelským a otevřeným prostředím je třeba Zumba. „Před pár dny jsme tu pořádali velký koncert,“ vyprávěla mi Devorah, který na Ymce pracuje, „polovina symfonického orchestru byla palestinská, polovina izraelská. O sóla se dělily dvě slavné zpěvačky – palestinská a izraelská. Sál byl přeplněn lidmi obou národností v atmosféře míru a radosti z nádherné hudby, bylo to prostě úžasné…“

Ústřední motiv architektury symbolizující tři složky člověka, tři náboženství a jednoho Boha Devorah byla velice sympatická a přátelská dáma, která mne vřele přijala a celou Ymkou provedla, aniž by mne předtím znala. Každý detail budovy měl nějaký symbolický význam, jak jsem s údivem zjistila. Budova byla postavena do tvaru „U“, přičemž levé křídlo - „tělo“, mělo uvnitř sportoviště, pravé křídlo „duše“ obsahovalo obří auditorium (kde kromě koncertů, divadel a přednášek probíhaly třeba i TED talks) a hlavní prostřední část – „duch“ bylo postaveno s velkou věží, pod kterou byla krásná kaple, ve které se mohl modlit jak křesťan, tak i žid, nebo muslim. Nad dveřmi jsou vytesány nápisy v hebrejštině, arabštině i angličtině „Náš Pán je Bůh, náš Pán je jeden“, „Já jsem ta cesta“ a „Není boha kromě Boha“. YMCA zároveň ale nepopírala, že je křesťanská, u dveří nás vítala socha beránka, věž byla zdobena verši z Bible a nad balkónem se rýsovalo dvanáct apoštolů. Celou budovu zdobila do kamene vytesaná izraelská zvířátka a místní rostlinstvo.

Nádherné zdobení stěn mělo také hlubší význam – opakoval se symbol tří spojených kruhů (tří složek člověka) i symboly naznačující mír mezi třemi náboženstvími. Líbily se mi tři zdobené lampy ve čtyřech koutech ymkařského auditoria. Můžete si je prohlédnout na obrázku, který jsem podle nich namalovala – poznáte, co symbolizují? :-)

Není divu, že v roce 1993 byla tato YMCA nominována na Nobelovu cenu míru. Po celou dobu návštěvy jsem nevycházela z úžasu. Devorah mi o Ymce vyprávěla se strhujícím nadšením, hlubokým zápalem do práce a hrdostí. „Možná, že naše práce je pouze kapkou v moři,“ svěřila se mi, „ale já věřím, že pokud změníme postoj alespoň jednoho člověka, naše práce má cenu.“ Byl to nezapomenutelný zážitek, který jsem s vámi chtěla sdílet.

Sára Soukupová, YMCA Plzeň, foto a kresby: autorka textu