Na konci srpna jsme vzali české i ukrajinské dětské rybáře na noční lov sumců.


Akce byla dobrodružná hned od začátku. Nejprve si děti musely veškeré rybářské i tábornické vybavení dovézt k vodě na kárce, následně je čekalo nafukování lodí, kterými jsme se poté dostali k cíli naší cesty, na nově vyhlédnutý „flek“ na břehu vodní nádrže Orlík.

Příprava veškerých rybářských montáží a jejich zavezení je vždy velmi pracné, děti jsou však trpělivé a jak rostou, mnoho práce zastanou už i samy. Někdy se stane, že za celou noc ani následný den děti nechytnou ani šupinu, což však nebyl případ posledního výjezdu. Tentokrát nám štěstí přálo, chytili jsme 8 menších sumců, kapra 61 cm, candáta 47 cm.

Večer jsme začali s lovem na žížalu, cílem bylo ulovit velké úhoře. Ale ti nás úplně ignorovali, místo toho po západu slunce začali za žížaly tahat malí sumci. Lucka si chytila svého zatím největšího, 69 cm. Sice si chvíli stěžovala, že mohl mít o centimetr nebo dva víc, abychom si ho mohli nechat, ale následně byl vypuštěn zpět. Měli jsme natažené i 3 sumčí montáže s bójkami, ale zabrali na ně jen dva menší sumci a před půlnocí pravděpodobně velký candát, kterého se ale nepodařilo zaseknout.

Chytat se může i přes celou noc, ale rybář by měl být přítomný u prutů. Menší rybáři postupně stáhli svoje pruty a šli spát pod plachtu na kraji lesa, s Domčou jsme zůstali u vody sami. Domča si o půlnoci vyměnil žížalu za boilie (v noci stejně žížalu něco jen strhne a od září se pak na ni mezi půlnocí a 4. ráno na Orlíku nesmí chytat). A to se mu celkem vyplatilo – vždycky chtěl chytit velkého kapra, a teď měl kolem 6. ráno pěknou jízdu od šupináče 61 cm. A kolem osmé pak další, ještě od většího kapra, který se ale vyhákl.

Ráno se pak postupně všichni vymotali ze spacáků a opět nahodili svoje pruty. Sice jsem si myslel, že už nemá cenu tam dávat žížalu, ale Lucce se na ni podařilo vytáhnout candáta 47 cm. A ten už míru měl, takže byla spokojená (kromě toho to byl asi její první candát). Před polednem pak následovalo zase sbalení, naložení do lodí a odjezd, vyfouknutí lodí, a na kárce odvození k autu (u Orlíku je obecně problém se s autem blíž dostat k vodě, většinou se musí dost daleko pěšky).

Lenka Šimánová, YMCA Plzeň, foto: archiv autorky textu