aneb 6 životních hodnot George Williamse

Následující text je překladem části knihy „The Shining Light“, kterou o Ymce, její historii, založení a poslání napsal Dr. David Newman, pastor a ymkař z USA. V případě zájmu si celou zajímavou knihu v angličtině můžete vypůjčit ve fyzické podobě na sekretariátu YMCA v ČR.

Hodnoty George Williamse, jeho mise a hnutí YMCA

1) Starat se o druhé (Caring)
Jednou byl George Williams požádán, aby promluvil o tom, co by měla YMCA dělat pro svůj růst, aby byla úspěšná. Mohl říct tolik věcí! Mohl mluvit o organizaci, delegování, reklamě nebo financích. Ale místo toho řekl toto:
„Zjistěte si jména mladých mužů kolem vás. A pak si vezměte jednoho po druhém. Napište mu dopis. Podejte mu ruku. Pozvěte ho na přátelský šálek čaje. Mluvte s ním laskavě, přirozeně. Vezměte ho na procházku. Prokažte mu trochu laskavosti a získáte si ho. Mějte vřelá srdce, milující, velké duše. S touto laskavostí, touhou starat se o druhé a s Božím požehnáním v YMCA nedojde k žádnému selhání. Právě to totiž pomůže překonat každou obtíž.“

George Williams se staral především o lidi. Záleželo mu na nich, a to i tváří v tvář kritice, nesouhlasu a otevřenému nepřátelství. Williams jednou vyprávěl příběh mladého muže z dob Hitchcocka a Rogerse, který si dal za cíl znepřátelit právě skupinu mladých, kteří se scházeli k modlitbě v místnosti 14. Pokud se dozvěděl, že některý člověk nově uvěřil v Krista, tento muž na něj naléhal a dával si záležet na tom, aby mu řekl, že jeho nově nabytá víra je nesmysl a že mu ji snadno vymluví.

„Přirozeně,“ řekl Williams, „se dostal na náš seznam lidí, za které jsme se modlili speciálně.“ Tento mladý muž byl stále bojovnější. Williams se dál modlil, a kromě toho se začal vyptávat v továrně, aby o něm zjistil, co má rád, konkrétně jaké věci. Společný přítel věděl, že tento muž si nedokáže nechat ujít dobrou ústřicovou večeři. A tak George a mladí z místnosti 14 zorganizovali večerní posezení u ústřic, na které ho pozvali.

„Představa, že se tito nudní křesťanští mladíci pouští do něčeho tak lehkovážného, ho nesmírně pobavila, a tak v duchu s nadšením přijal jejich pozvání.“ Když večer skončil, nedojala ho žádná lehkomyslná zábava nebo upjaté chování, ale přátelskost, péče a upřímná laskavost George Williamse a jeho společníků. Netrvalo dlouho, a i tento muž změnil názor a uvěřil v Krista. George a jeho přátelé se skutečně starali o druhé. Nebylo to jen chvilkové rozhodnutí, ale postoj, který vycházel a byl motivován právě péčí, láskou a starostí o nás, kterou nám prokázal a prokazuje Ježíš.

2) Respekt (Respect)
Y ve slově YMCA znamená „mladý“, a přestože YMCA samozřejmě není jen pro mladé, je důležité, že ji vymyslel mladý člověk, že ji uvedli v život mladí lidé, a že slouží mladým lidem.
Zatímco mladí lidé jsou často podceňováni a někdy i přehlíženi ve srovnání s těmi, kteří mají zkušenosti, kapitál a vliv, Williams nejenže viděl potřeby, ale také respektoval potenciál statisíců mladých mužů ve svém městě.

George Williams měl kouzelnou schopnost přesvědčit každého přítomného mladého muže, že na něm spočívá obrovská odpovědnost, a právě na něm záleží, zda setkání, aktivita, či dokonce práce celé YMCA, bude úspěšná. A když mladého muže naplníte přesvědčením, že na něm, jeho síle, víře a věrnosti závisí tak mnoho, jste na dobré cestě k tomu, aby se stal hrdinou.
Pod Williamsovým vedením se YMCA stala průkopnickým hnutím mládeže, které je dnes charakteristické pro křesťanskou službu na celém světě. Jednoduše rozpoznal a respektoval zvláštní hodnotu mladých lidí.

3) Upřímnost (Honesty)
George Williams je samozřejmě známý především jako zakladatel YMCA. Ne každý však ví, že byl také po celý život podnikatelem. Trochu podvádět v účetnictví nebo si navyšovat pohledávky mohlo být pravidelným pokušením. George se nad takovým pokušením nepozastavoval, spíše věděl, že se před ním musí mít na pozoru. Do svého deníku si zapsal modlitbu, v níž prosil Pána, aby ho uchránil od „přibarvování a přehánění“. Pokračoval dále:
„Posiluj mou paměť a žehnej mi ve všem, co dělám. Kéž v podnikání jednám tak, jako by mi stál po boku pan Hitchcock. Ach, můj Otče, pomoz mi, abych byl svědomitý ve všem, co dělám. Veď mě v mých rozhodnutích a udržuj na správné cestě.“

Tento druh radikální upřímnosti je jednou z věcí, které mě na Georgovi Williamsovi nejvíce zaujaly. Pokorně se lidem i Bohu představoval takový, jaký byl. Upřímnost je koneckonců mnohem víc než jen nelhat. Jde o ukazování pravdy, ať to stojí, co to stojí. George byl přesvědčen, že jeho hodnota a životní jistota nejsou založeny na jeho vlastním výkonu, ale na tom, že je milovaným Božím dítětem. Díky tomu byl schopen říkat pravdu o svých slabostech a žít svobodně a upřímně.

4) Odpovědnost (Responsibility)
George Williams byl přátelský, společenský snílek s velkým srdcem. Tyto vlastnosti se ne vždy pojí s takovými vlastnostmi, jako je organizovanost, důslednost a disciplína. Je tedy zajímavé, ale ne překvapivé, že mezi několika dokumenty, které se našly v jeho psacím stole, když zemřel, byl i soubor cílů pro každodenní život. Byl pomačkaný a opotřebovaný, protože byl pravidelně přenášen a čten. Dovolte mi, abych se s vámi o několik těchto cílů podělil. Myslím, že poznáte, jak vážně to Williams myslel se zodpovědným životem:

Ať se Pánu zalíbí pomáhat mi vytvářet předsevzetí a pak mi dá milost, abych je dodržoval.

Že si nařídím budík, a když zazvoní, že vylezu z postele dřív, než skončí.

Že si každé ráno přečtu a budu rozjímat nad částí Božího slova a strávím nějaký čas v modlitbě.

Že strávím více času modlitbami za mladé muže ve farnosti sv. Pavla.

Že mám na určité věci určité dny a časy a snažím se být pravidelný a dochvilný.

Že se budu snažit lépe znát Písmo svaté a mít biblická čtení s mou drahou Helen.

Vzhledem ke své pokorné povaze chtěl Williams až do konce svého života být zodpovědnější a prosil Pána o milost, aby takovým skutečně byl. Věděl, že právě to je pro život dobré, že je důležité vstávat včas a pro důležité věci v životě mít disciplínu. Říkáme tomu zodpovědnost. Byl však důsledně zodpovědný i jiným způsobem, který měl významný dopad. Nikdy neviděl jakýkoli problém jako problém někoho jiného.

Jeden ze spolupracovníků v továrně vzpomínal, že „když někdo nestíhal a měl hodně práce, George Williams byl vždy první, kdo mu pomohl, a pomáhal ochotně a s největší radostí. Nikdy nebyl příliš zaneprázdněný, unavený, než aby mohl posloužit, a pokud se někdy někdo ocitl v nesnázích, obrátil se právě na George Williamse.“

To je jistě jen jeden z obrazů životního stylu plného odpovědnosti: George neseděl stranou. Celý jeho život byl utvářen starostí o druhé, kterou pociťoval, a odpovědností, kterou přebíral za svět kolem sebe.

5) Přijetí (Inclusion)
George Williams se k lidem choval na základě jejich přirozené důstojnosti, bez ohledu na jejich věk, etnický původ, socioekonomické postavení nebo náboženské vyznání. Vyzval YMCA, aby se modlila za „každého mladého člověka v království“ a brala na něj ohled. Brát ohled znamená nejen brát ohled, ale skutečně daného člověka vidět. V našem zaneprázdněném životě totiž často druhé ve skutečnosti nevidíme. Protože se na ně nedíváme. To může platit zejména tehdy, když se tito druzí nacházejí někde mimo naši izolovanou bublinu. Williams viděl lidi. Přijímal každého. A do struktury YMCA vetknul úctu a respekt ke každému člověku. „Každý mladý muž v království, od prince z Walesu až po nejnižšího žebráka, každý mladý muž od čtrnácti do čtyřiceti let“ měl být vnímán jako cenný člověk. V tomto světle se podporoval jednotu a otevřel svou náruč dokořán pro všechny. Tento Williamsův hluboký odkaz a způsob vedení YMCA nás ovlivňuje dodnes.

6) Celistvost člověka (Holistic)
Křesťanské sdružení mladých lidí se zrodilo z přesvědčení, že klíčovou potřebou každého člověka je správný vztah se Stvořitelem. Pokud je tento vztah narušen, pak je narušeno i všechno ostatní; až však dojde ke smíření, je možné na tomto základě stavět dál. Již na počátku rozvoje Ymky bylo jasné, že je potřeba tento vztah budovat. Křesťanská práce je duchovní prací a zároveň i prací lidskou; lidé jsou totiž duchovní bytosti. Jeden z prvních historiků YMCA říká, že křesťanské aktivity – „přivádění lidí k tomu, aby se stali křesťany a sloužili Ježíši Kristu, vede křesťany k tomu, aby se starali o potřeby celého člověka.“ Dr. Luther Gulick na sjezdu YMCA v roce 1889 řekl: „Naše organizace má velmi cenný základ pro svou práci v tom, že pracuje pro mladé muže, a to nejen pro jejich těla, mysl a duši, ale pro spásu, rozvoj a výchovu celého člověka, tak, jak ho Bůh stvořil.“ YMCA dodnes s potěšením vnímá své členy jako celistvé osobnosti, které jsou hodnotné a schopné všestranného rozvoje.

Závěr příběhu – světlo svítí
Ne každý končí dobře. S přibývajícím věkem se může vkrádat jistá samolibost a soběstřednost, která se mění v malomyslnost, touhu ovládat, nebo i strach z neznámého.

Ani jedno však v životě George Williamse nevidíme. Při svém posledním veřejném vystoupení byl Williams slabý, nemohl stát a ani přečíst připravený projev. Přesto byl sám sebou. Byl to muž, kterého Bůh formoval už od dob jeho působení na farmě Ashway. Byl pokorný, radostný, milující, vášnivý a přesvědčený. Jeho slova přečetl davu jeden z jeho přátel.

„Pokračujte vpřed. Očekávejte od Boha velké věci. Vedle pokoje a radosti, které mi přinesl můj Pán a Spasitel Ježíš Kristus, jsem největší štěstí našel v práci pro Ymku. Chtěl bych proto naléhavě vyzvat všechny mladé muže, aby se tělem, duší i duchem odevzdali Spasiteli, který je miloval a zemřel za ně, a aby svůj život věnovali úsilí o rozšíření Jeho království. Tak se jim dostane naplnění a pokoje na tomto světě a věčné slávy v životě budoucím.“

Vidíte to? Vidíte ten jasný, zářivý plamen, který hořel v srdci George Williamse i v jeho posledních dnech? Já ano. Vidím stejné světlo, které září v mé lokální YMCA a v YMCA po celém světě. Jsem tak vděčný, že tento jediný muž – tento teenager – sdílel světlo, které měl, s lidmi kolem sebe. A lidé si toto světlo předávají jeden po druhém už téměř dvě stě let.

David Newman, překlad Sára Dzvoniková, foto: archiv YMCA