Asi si nevzpomenete, jak se jmenoval článek v minulém čísle v této rubrice... Byl to článek J. R. Motta, bývalého prezidenta světové Ymky, a nositele Nobelovy ceny míru, který nesl název O pesimismu. Proto si dovoluji lehce navázat na příbuzné téma... O realismu.


Vidíte cyklistu?

Když se s někým bavím o křesťanství, někdy slyším už dosti otřepaný názor, že křesťanství je taková berlička pro lidi, aby lépe snášeli svůj život a svět kolem sebe. Pro mě je křesťanství naopak „život v realitě“, protože mohu díky Bohu vnímat věci víc, jaké jsou. V Bibli najdeme mnoho příběhů, kdy prorok strhává člověka z jeho výšin představ a iluzí nebo nížin bezvýchodné deprese právě naopak do reality.

Jako lidé jsme omezeni v možnosti vnímat pravdivě skutečnost – našimi nedokonalými smysly, zkušenostmi, předporozuměními, tužbami a očekáváními, konstrukcemi, emocemi, náladami, nedostatečným vzděláním či chápáním souvislostí, nedostatkem informací,... Zkrátka vytvořit si objektivní závěr na určitou věc či situaci je pro člověka velmi obtížné. Stejně jako objektiv fotoaparátu spustí závěrku někdy mnohem dřív, než má dostatek světelných bodů k vytvoření objektivního obrazu. Proto můžeme v Bibli nacházet spoustu vhledů do života lidí z Boží perspektivy a hlouběji tak poznávat i sami sebe a život kolem sebe. Díky tomu, někdy někdo vidí víc...

Rád bych se s vámi rozdělil o jeden takový hlubší vhled velmi moudrého člověka, spisovatele C. S. Lewise:
„Myslím, že o atomové bombě přemýšlíme až přespříliš. ‚Jak ale máme žít v atomové době?‘, ptáte se oprávněně. Jsem v pokušení odpovědět:
Jako kdybyste žili v 16. století, kdy se mor v Londýně objevoval téměř každý rok, nebo jako kdybyste žili v době Vikingů, kdy se mohli lupiči ze Skandinávie kdykoli večer vylodit a podříznout vám krk. Stejně jako když dnes žijete v době rakoviny, v době syfilis, v době obrny, leteckých útoků, vlakových neštěstí či automobilových nehod. Jinak řečeno, nezačínejme zveličovat novost naší situace. Věřte mi: každý z vás a všichni, které milujete, jste byli odsouzeni k smrti dříve, než byla atomová bomba vynalezena.

Pokud nás má atomová bomba všechny zničit, pak až tato bomba přiletí, ať nás přistihne, jak děláme rozumné a lidské věci – modlíme se, pracujeme, vyučujeme, čteme, posloucháme hudbu, koupeme děti, hrajeme tenis, povídáme si s přáteli u skleničky a hrajeme šipky – ale ne, jak se choulíme jako vyděšené ovce a přemýšlíme o bombách. Ty mohou zničit naše těla, ale nemusí ovládnout naši mysl.“

Také se vám zdají ta slova aktuální?

J. V. Hynek, foto: autor textu