05/2010

United colors of TenSing

Vydáno dne 15. 11. 2010 (4694 přečtení)
Bezdrátově připojeni

Píše se rok 2000 a po klidném Mělníku se scházejí skupinky mladých lidí jdoucích k Masarykovu kulturnímu domu. V tu chvíli ještě málokdo tuší, co se zde bude odehrávat. Všichni mizí v útrobách budovy a zanedlouho se začnou ozývat první zvuky hudebních nástrojů... tensingový festival „Everything mathers“ (Na všem záleží) začíná.


O deset let později město Mělník hostí tento pravidelný projekt znovu, tentokrát pod heslem „Wireless connected“ (Bezdrátově připojeni). Je středa 27. listopadu a v budově základní školy P. Matiegky se schází přes stovku tensingářů. Postupně se registrují a dostávají první informace. V osm hodin se všichni scházejí v divadelním sále a veselí začíná.

Tensingový festival je již po mnoho let tradičním celorepublikovým srazem všech skupin z celé české republiky.

Ač se většinou nesejdou všechny skupiny v plných počtech, přijede alespoň několik zástupců reprezentující své město. Během několika dní zde pak mají možnost prezentovat, co si za uplynulý rok připravili, naučit se novým věcem v průběhu různorodých workshopů a prezentovat se na závěrečném koncertu pro veřejnost.

První den byl mírně řečeno rozpačitý, jelikož hostovní Masarykův kulturní dům byl pro první večer obsazen místním koncertem. Tensingáři se do něj tedy dostávají až po deváté hodině a netrpělivě čekající návštěvníci prvního večera se musí dočkat až jedenácté hodiny, kdy již tradičně zahajuje plejádu koncertů vystoupení TSCZ – tensingového tábora. Ač v mírně unaveném rozpoložení, koncert má velký úspěch, neboť TSCZ se počítá za „výběr“ mezi tensingovými koncerty a jeho písně mají vždy velký ohlas. Nejinak tomu však je i mezi ostatním koncerty, které tvoří nedílnou část, kdy se mohou všichni účastníci patřičně vyřádit.

Následující dny jsou protknuty zajímavými hudebními, tanečními a kreativními dílnami, kde si všichni mohou zkusit něco nového, nebo se naopak zdokonalit v něčem, co je jim již známé. Mezi letošními workshopy se sešly již tradičně hraní na různé kapelové nástroje, sportovní hry (florbal, volejbal, a další), ale i nové v podobě duetů nebo argentinských tanců. Na své si přišli i fotografové, mistři make-upu nebo vyznavači bojových sportů. Domnívám se, že si tak každý našel alespoň kousek „toho svého“.

V pátečním odpoledni pak nastupuje zpestření programu v podobě venkovní aktivity – drakiády. Účastníci jsou rozděleni do několika skupinek, ve kterých si stavějí svá ojedinělá létající stvoření a hromadně je pak jdou pouštět. Celá paráda je bedlivě sledována vybranou porotou, která nakonec udělí ceny za nejoriginálnější nápady v kategoriích od velikosti, ohleduplnosti k životnímu prostředí až po barevnost.

Rozjaření a vyvětraní drakostrůjci se pak odebírají na zaslouženou večeři, kterou nám zprostředkovávala, jako všechna ostatní jídla, místní jídelna u Růzhů. Každý z hladovců je bedlivě zkontrolován dobrovolníkem, zda má svoji stravenku a již nic nebrání se dosyta posilnit na večerní várku koncertů.

V pátečním bloku koncertů se jako každý rok objevila specialita. Letos jí byla výprava tensingu Praha a Mělník do Anglie na tensingový festival ve městě Cambridge. Celá akce nabrala bezmála dvacet členů a jejich koncert dostál i patřičným ovacím. Přídavek na konci na sebe nenechal čekat.

V každém roce se daří uskutečnit koncert nějakého nevšedního tensingového seskupení a myslím si, že je dobře, že tato tradice přetrvává. Např. v minulém roce na festivale vystupovali dvě zahraniční kapely, nějakým způsobem spojené s YMCA. Budeme tedy doufat, že i do dalších let se naskytnou další výjimeční hosté, kteří obohatí sestavu koncertujících tensingových skupin. Poslední den je věnován procvičení několika festivalových písní a tance, které jsou vždy součástí celé akce.

Přichází již mírná nervozita z večerního veřejného koncertu a míhání se osob zodpovědných za program se zrychluje. V odpoledních hodinách se pak schází celé účastnictvo a s veselou náladou se vydává do ulic zvát místní obyvatele. Zpívá se na různých místech města a snaha upoutat kohokoliv v okolí je protkána éterem jak vzduch dýmem nad ohněm.

Konečně se obešla většina města a všichni spěchají na závěrečnou generálku zpět do hlavního sálu. Každý účinkující i workshop má přibližně tři minuty na vyzkoušení, zda vše pracuje správně a půl hodiny před koncertem se po sále rozprostírá ticho a zvuk podkreslující hudby. Přicházejí první hosté.

Po odbití páté hodiny se z pozadí vstupní haly ozývá mohutné hučení tensingové „rakety“, způsobu jak se začínají větši tensingové koncerty, a všichni se odebírají kolem již sedících hostů na pódium na společný tanec. Rozsvěcí se světla a pódium dostává zabrat pod nátlakem stotřicetihlavého tanečního tělesa. Obecenstvo jásá a koncert už nezadržitelně rozdmýchává místní atmosféru.

Po hodině a půl doznívají poslední slova moderátorů, sál se rozsvěcí a přicházejí první pochvaly a poklony. Koncert měl velký úspěch. Novinkou byl v tomto roce počin, kdy každý z tensingů vystupoval s jednou svojí písničkou. Z koncertu se tak skutečně stalo „United colors of TenSing“ (Spojené barvy TenSingu). Tím však celý večer ani zdaleka neskončil.

Letošní tensingové akce slaví významné výročí: plnoletost této aktivity v ČR. Na táboře a ani zde tedy nechyběl speciální program, tentokrát připravený Štěpánem Černým, předsedou YMCA DAP, která zaštiťuje celou tuto akci.

Prochází se vzpomínky na uplynulá léta za doprovodu nejrůznějších scének, a vše vrcholík famózním koncertem lidí, kteří navštěvovali TenSing před sedmi, deseti a více lety. Zaznívají zde písničky, které se nacvičovali ještě v dvacátém století, a objevují se tváře, které dnes známe již pouze z fotografií a dokumentů.

Nad všechna očekávání je tento koncert skutečnou třešničkou na dortu a mě doposud mrazí na zádech, když si vzpomenu, jak dnešní třicátníci a čtyřicátníci dokázali rozproudit krev v žilách všech teenagerů v sále. Nasyceni vším tímto vzrušením, skvělou atmosférou a únavou z celého dne se blízko k půlnoci přesunují Tensingáři do základní školy. Mnozí však nikoliv ke svým spacákům, ale do připravených místnůstek, které sloužili pro celonoční vyžití těch, kteří měli zájem po roce strávit čas s lidmi ze všech koutů republiky, povídat si, zpívat a načerpávat tak entusiasmus na celý další rok. Nad nedělním ránem se proháněla mlha a sluneční paprsky protrhávali noční náladu. První raní ptáčata vstávala z pelechů a pomalu začala balit své batohy. Poslední den festivalu, ač po umožněném celonočním bdění, je vždy dosti perná, jelikož je třeba uklidit všechny obývané prostory.

Po vydatné snídani se všichni scházejí v kulturní domě, aby se probudili na bohoslužbě, nebo spíše chválách, které si připravil jeden z hostů festivalu, Miki Erdinger, dnešní generální sekretář YMCA ČR. Kázání bylo o cestě k Bohu, o Jeho hledání, o společenství lidí jak v TenSingu, Ymce, ale i jinde. Nakonec si tak myslím, že si každý mohl odnést kousek svého.

Čas však kvapně ubíhal. Po bohoslužbách následovaly již pouze závěrečné informace, rozdělili se úklidové role a všichni se rozešli, kam jim bylo přiděleno. Myslím, že v tuto chvíli je vždy krásně vidět, že ač jsme každý jiný, dokážeme se v jedné myšlence spojit. A v tom je jednou z kouzel TenSingu. Během hodiny a půl se tak zvládla uklidit prakticky tři obývaná místa a nezbývalo, než naložit svá zavazadla na záda, obejmout všechny přítomné a vydat se směrem k nádraží.

Skončil tak další ročník, další z mnoha, opět naprosto originální. A vsadím se, že vlakovými vagóny ten den ještě dlouho zněly písně toho víkendu.

Filip Rajnoch, foto: Tomáš Pleskot a J. V. Hynek


_______________________________________
Anketa k tensingovému festivalu 2010

1. Co se ti na festivale líbilo?
2. Proč jsi na festival jel/a?
3. Jaký nejlepší zážitek jsi si odnesl/a?

Petra Chlebníčková

1. Že TenSing pořád žije a dýchá báječnou atmosférou. Že drží krok s dobou, spousta věcí je dnes už jinak, než dříve.
2. Jela jsem na festival, abych se potkala se spoustou lidiček, které jsem dlouho neviděla a abych si odpočala a hodila se do psychické pohody.
3. Jedním z nejlepších zážitků byla nedělní Mikiho bohoslužba. Ale celkově, super dojem.

Vladimír Adamík (dobrovolník)
1. Vesměs všechno.
2. Chtěl jsem poznat nové lidi, něčemu novému přiučit, zažít pořádnou zábavu a hlavně pomoct lidem, kteří mě mezi sebe berou i když se tak liším od tzv. společenské normy.
3. Pomoc Bubákovi (zvukař) a fest teamu.

Monika Rutten
1. Vše se mi líbilo, bylo to super.
2. Protože jsem chtěla poznat nové lidi.
3. Seznámila jsem se s jedním úžasným klukem.

Filip Macek
1. Kamarádi a vystoupení.
2. Abych poznal nové lidi.
3. Náš koncert s TS Praha.

David Strádal (dobrovolník)
1. Systém koncertů a závěrečný koncert, kde se prezentovaly i jednotlivé koncerty. Pak určitě zvučení.
2. Jel jsem na festival, protože se na něj vždy těším, je to: dobrá zkušenost, setkání s mnoha milými lidmi, možnost spolupráce a komunikace mezi jednotlivými TS skupinami, možnost vytvoření a posílení společné tensingové identity. A v neposlední řadě jsem jel, protože chci tuto akci podporovat.
3. Pohled na správně tensingářsky naladěná děcka, které tensing baví a naplňuje.

Daniela Jeriová
1. Všechno. :-)
2. Abych se seznámila s novými lidmi a naopak prožila nenahraditelné chvíle s těmi, co znám.
3. Nejlepší pocit, že jsem zase mohla být v přítomnosti tak skvělých lidí a podílet se s nimi na tensingové atmosféře. :-)

René Urbanský
1. Že jsme jako fosilové snad úplně zapadli mezi současné tensigáře.
2. Koordinoval jsem TS Fosil a chtěl jsem vidět jak moc dobře na tom TenSingy v ČR jsou.
3. Koncert TSCZ, i to později stálo za to!

Filip Rajnoch

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]