S trochou nadsázky a troufalosti bychom mohli říci, že každý věřící člověk, tedy takový, který má aktivní vztah s nějakým bohem je vlastně již od pradávna online.


Podíváme-li se do vlastních řad, pak křesťané jsou online necelých dva tisíce let. Vždyť přeci vztah s Hospodinem je definován vzájemným spojením. Víme o sobě, bereme se vážně, komunikujeme. Když před asi deseti lety bylo téma tensingového festivalu „Bezdrátové připojení“, tedy jakési online bez fyzické lajny, byl jeden z důrazů dán právě na vztah s Bohem, na modlitbu, na naši komunikaci s ním. Přijměme tedy obraz naší víry jako bytí neustále online s naším stvořitelem. Zní to dobře a chvályhodně, když si ten vztah uvědomujeme a pracujeme na něm. Ale ani ve víře jen online nestačí.

Nestačí být jen pravidelný modlitebník, návštěvník bohoslužeb, čtenář Bible nebo meditátor. Tím sice svůj vztah, své bytí online, utužujeme, zvyšujeme kapacitu přenosu dat, budujeme výkonnější optické kabely víry, ale je to stále málo. Ke křesťanské víře totiž patří i vztahy s lidmi, pomoc druhému, zájem o druhého. K víře patří aktivní přístup k životu, ke společnosti, péče o ostatní Boží stvoření. Pokud bychom zůstali jen u bytí na drátě s Hospodinem, nebyli bychom platní. Naše víra by ztrácela praktické naplnění. Už i Benediktýni kdysi rozpoznali, že je třeba modlit se a pracovat. Nestačí být online, je třeba být teď a tady pro druhého, pro třetího i pro toho posledního.

Být online s Bohem je dost dobrý základ pro život, pro práci nejen v Ymce, kde můžeme naplňovat právě ty další aspekty víry, pro naději, že až jednou skončíme na zemi totálně offline, tak Boží online bude stále trvat. Protože ani Bohu jen online nestačí! Jenže pak už nebude čas na smysluplné žití, praktikovanou víru a bytí pro druhého. Tak to nepropásněme a hudrá do vztahů, osobních vztahů, třeba dočasně i těch online vztahů. Tak nebudeme s Bohem jen online, ale i jeho terénní služebníci.

Miki Erdinger, YMCA DAP a Brno