představujeme nového kolektivního člena Na počátku byla YMCA Jindřichův Hradec. Tedy vlastně ne, na počátku bylo Slovo, světlo, život a spousta dalších věcí. Teprve potom a díky tomu byla YMCA.


Pak byl rok 1993 a YMCA v Ostravě pořádala Manželská setkání. Mezi účastníky byl jeden pár z Jindřichova Hradce a jeden z Moravče, což je malá víska s evangelickým kostelem asi 12 km od Pelhřimova. Program manželských setkání je tak oslovil, že si řekli, že si to nemohou nechat pro sebe a myšlenku manželských setkání budou šířit dál. Na tomto základě vzniklo místní sdružení YMCA Jindřichův Hradec.

V dalších letech proběhly tři letní kurzy manželských setkání a postupně se rozvíjely další aktivity: pěvecký sbor, letní tábory pro děti, vodácké a zimní lyžařské tábory, ale i zahraniční cesty na Ukrajinu a na tensingový festival do Anglie. Některé aktivity organizovali hradečtí, jiné moravečtí a vzájemně se podporovali účastí. Vcelku logicky však křídlo kolem Moravče začalo vytvářet vztahové okruhy, které s Hradcem až tak propojeny nebyly. Silným pojítkem však byla táborová základna Vlčice, kam mnohé děti z Pelhřimovska jezdily na tábory, a kde i moravečská parta pořádala svůj rodinný pobyt Mora-Vlčice.

V roce 2009 bylo u rybníka Valkounov, asi kilometr od Moravče, vybudováno nové tábořiště. Tam začaly tábory pro mládež, ale brzy poté i pro školní děti. Letní pobyty začaly i na Pelhřimovsku přetékat do celoročních aktivit. Po dobu deseti let se na faře v Moravči vždy jednou měsíčně scházeli Doubci, kteří přespali z pátku na sobotu, a pak se vydali na nějaký výlet. Ke středečnímu „nábožku“ v Nové Cerekvi se připojilo sportování, zpravidla fotbal, méně často basketbal. V Pelhřimově zas probíhaly vodácké tréninky nebo cyklistické výlety, začal se hrát plážový volejbal, čistila se říčka Bělá. V potoce u Valkounova se tu a tam začalo rýžovat zlato ve stylu divokého západu.

Z Hradce už jsme delší dobu slýchali přejné: „Založte vlastní YMCA! Máte lidi, aktivity, jste v kraji Vysočina, tam zatím žádná samostatná YMCA není.“ Ale kdepak, s hradeckými bylo dobře! Děti postupně přerostly v mládež. Ujala se myšlenka zkusit hudební aktivity. Vznikl Ten Sing, který na sebe nabalil kopu dalších mladých z Pelhřimova i okolí, z nichž někteří se pak stali táborovými vedoucími na Valkounově. Vyrojila se také nová generace nejmenších. I s nimi se začalo sportovat v Nové Cerekvi, v Pelhřimově vznikl oddíl Ježečci pro děti prvního stupně ZŠ inspirovaný skautingem.

Nárůst celoročních aktivit ale pořád nebyl důvodem pro vlastní organizaci YMCA. S hradeckými bylo dobře! (Ano, tuhle větu tu čtete už podruhé.) Až přišla myšlenka na další aktivitu nebo spíše prostor: V Pelhřimově chybělo útočiště, kde by děti mohly najít úkryt při čekání mezi kroužky, kde by si mohli napsat úkoly, než jim pojede autobus apod. Čekárna! Pro takovou věc by snad šlo i získat podporu města či kraje. Jenže jak, když jsme součástí YMCA Jindřichův Hradec, tedy sídlíme oficiálně v jiném městě a v jiném kraji?

Nejde říci, že by tohle byl důvod vzniku YMCA Pelhřimov. Byla to spíš záminka, ta poslední kapka, střípek, který chyběl do mozaiky dobrých důvodů vytvořit samostatnou organizaci. Nevznikla ovšem YMCA Moraveč, která by zřejmě bývala zůstala omezená na menší počet lidí se vztahem k tamnímu kostelu. Vznikla YMCA Pelhřimov, která zatím prokazuje schopnost propojit více lidí z celého regionu i z různých sborů a církví.

Do plánů založit samostatnou organizaci vstoupil Covid-19. V mnohém nás přibrzdil, ale přinesl i nečekané pozitivum. Dříve komerčně pronajímaný prostor v přízemí pelhřimovského sídla ČCE v Růžové ulici se uvolnil a za souhlasu místních evangelíků se zde začalo připravovat YMCA centrum. Ideální místo, kde nastartovat plánovanou Čekárnu. Bude to Čekárna Růžovka! Během září se ji povedlo i otevřít, než ovšem opět přišel pan Covid-19. Krátce jsme si tím prožili, jak je hezké mít vlastní prostor, ve kterém lze něco podnikat. S chutí přišla další myšlenka: Takovou klubovnu bychom mohli zřídit i v Nové Cerekvi. Prostor k pronajmutí by se našel! Nová Cerekev je městys s fungující školou, školkou, dětí je tam kopa, ale téměř žádné navazující aktivity.

Máme na to ovšem kapacitu? To byla otázka. Když se ovšem v takovou chvíli objeví někdo, kdo řekne: „Jdu do toho!“, nelze váhat. Nyní v chystané klubovně proběhla drobná oprava omítek. Chybí snad jen vymalovat, připojit krbová kamna, přestěhovat již shromážděný nábytek a počkat, až protiepidemický systém PES začne štěkat žlutě či zeleně nebo přestane štěkat úplně. Nutno říci, že YMCA Pelhřimov v tuhle chvíli není jednolitá parta. Lidé z rodinného pobytu Mora-Vlčice se neznají se všemi z Valkounova. Organizátoři Čekárny Růžovka se zdaleka neznají se všemi z Ten Singu. V takovém výčtu bychom mohli pokračovat. Což ovšem, když to domyslíme, je skvělá věc: Je tu rovnou několik skupin, které jsou schopné samostatně něco tvořit a organizovat nebo se vzájemně doplňovat. Máme před sebou množství krásných vztahů na objevování. To pojítko mezi námi nespočívá v tom, že bychom všichni byli skvělí kamarádi, co se důvěrně známe, ale v tom, že chceme něco dělat pro děti a mládež, a chceme, aby to bylo neseno křesťanským duchem. Abychom nakonec i my byli součástí toho velkého díla, skrze které přichází do světa Slovo, světlo, život.

Dan. Matějka (za vydatné pomoci pamětníků), foto: archiv autora textu